Právní a daňové aktuality - červen 2024

Dovolujeme si Vám představit několik novinek z oblasti legislativy a judikatury z průběhu června roku 2024 a předcházejících měsíců. O dalších změnách Vás budeme informovat i v měsících příštích.

Trestní právo

Významné změny v trestním právu hmotném i procesním

Dne 1. 1. 2025 vstoupí v účinnost novela zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, která významně posouvá pojetí trestného činu znásilnění a některých dalších trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, a v té souvislosti posiluje rovněž práva obětí v trestním řízení.

Podle principu „ne znamená ne“, který byl při přípravě a projednávání novely mnohokrát zmiňován, bude za trestný čin znásilnění nově považován nikoli už jen silou vynucený, ale jakýkoli pohlavní styk, k němuž dojde přes nesouhlas oběti (který nebude nutné projevit slovem, ale postačí kupř. gesto, zaujetí obranné pozice nebo jinak), popř. z důvodu její bezbrannosti, za kterou budou nově považovány také případy, kdy se oběť bude nacházet např. ve stavu silného ochromujícího stresu, překvapení apod. Půjde také o případy soulože, u kterých pachatel zneužije, že druhá osoba bude zdravotně hendikepovaná či duševně nemocná. Odpovědnost za trestný čin znásilnění vznikne pouze v případě soulože a jiných tzv. penetračních činů. V ostatních případech bude jednání pachatele kvalifikováno buď jako trestný čin sexuálního útoku nebo jako trestný čin sexuálního nátlaku, který se nově zařadí mezi trestné činy, jejichž nepřekažení bude trestné, stejně jako nepřekažení pohlavního zneužití.

V souvislosti s výše uvedenými změnami došlo také k novelizaci trestního řádu. Novela totiž nově zavádí, že soudy budou muset při určování závažnosti trestného činu z hlediska závažnosti jeho následků přihlédnout i k prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život. Učinění tohoto prohlášení sice zůstává nepovinné, ale trestní řád bude doplněn tak, aby se oběti o právu učinit toto prohlášení dozvěděly, byly k jeho podání motivovány, a aby se jeho podání zohledňovalo již v průběhu trestního řízení.

Další významné změny v trestním procesu pak přináší zákon č. 165/2024 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2024. Jde o zákon rozsáhle novelizující zákon o soudnictví ve věcech mládeže ve vztahu k řízení ve věcech dětí mladších 15 let, které se dopustily činu jinak trestného. Novela posiluje jejich práva tím, že policisté jim budou muset zajistit přítomnost advokáta již při prověřování jejich činu, nikoli až při soudním jednání. Aby se zabránilo negativním vlivům, které pro děti kontakt se soudem v nízkém věku může přinést, zavádí novela právo státního zastupitelství nepodat návrh na zahájení řízení před soudem, popř. upustit od uložení opatření vůči dítěti i bez nařízení jednání.

Soukromé právo

Nové kritérium při posuzování odškodňování nemajetkové újmy

Při rozhodování o stanovení výše náhrady nemajetkové újmy podle současné právní úpravy soudy často používají metodiku, kterou za tím účelem vydal Nejvyšší soud. U starších právních případů však aplikují starší vyhlášku č. 440/2001 Sb. Nejvyšší soud se v nedávno vydaném rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1032/2023 věnoval právě rozhodování o odškodňování nemajetkové újmy podle této vyhlášky, přičemž dospěl k závěru, že o podmínku zvlášť výjimečného případu hodného mimořádného zřetele jde tehdy, pokud v důsledku většího časového odstupu od konce účinnosti této vyhlášky došlo k výraznému nepoměru mezi výší odškodnění, která by náležela podle této vyhlášky, a výší, kterou by mohla oběť obdržet v případě, že by případ byl rozhodován již podle nové právní úpravy (tj. pokud by byla aplikována nová metodika). V daném případě šlo o časový odstup více než osmi let a nemajetkovou újmu, spočívající ve zhoršení psychického i fyzického zdraví mj. v důsledku nezákonného trestního stíhání.

Právo spotřebitele na opravu vadného zboží

Evropský parlament začátkem června přijal směrnici o společných pravidlech na podporu oprav zboží zavádějící právo spotřebitele na opravu. Toto právo by mělo spotřebiteli vzniknout v případě, že se během doby pro uplatnění práv z vadného plnění (zpravidla dvouleté) objeví na zakoupeném zboží vada. Prodejce bude mít povinnost spotřebiteli opravu věci nabídnout, pokud vyjde levněji než její výměna. Bude-li zboží opraveno v rámci této doby, lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění se navíc o jeden rok prodlouží, což bude spotřebitele více motivovat k opravě. Po uplynutí této roční lhůty se další pravidla pro uplatnění práva na opravu budou lišit v závislosti na typu zboží. Směrnice dále výslovně zakazuje výrobcům umisťovat do jejich zboží instrumenty za účelem zkrácení životnosti výrobku, používat smluvní doložky nebo hardwarová či softwarová řešení, která by opravu ztěžovala, a ukládá jim poskytovat za přiměřenou cenu náhradní díly a nástroje k opravě. Směrnice by měla umožnit rovněž zřízení online platforem s odkazy na informace o opravnách či prodejcích renovovaného zboží. Členské státu budou muset tuto směrnici transponovat do vnitrostátního práva do 24 měsíců.

Neústavnost zániku zástavních práv k majetku, který přešel do vlastnictví státu

Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 31/21, dospěl k závěru, že úprava zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, která stanoví zánik zástavních práv k majetku, který stát nabude do vlastnictví na základě zákona, děděním, rozhodnutím orgánu apod., je v rozporu s ústavou. V daném případě stát nabyl do vlastnictví nemovitou věc na základě rozhodnutí trestního soudu o uložení trestu propadnutí tohoto majetku za trestný čin. Nemovitosti pachatel financoval pomocí hypotečního úvěru, který mu banka poskytla a zajistila ho zřízením zástavního práva váznoucího na dotyčných nemovitostech, na nichž se chtěla zahojit v situaci, kdy pachatel přestal hypoteční úvěr splácet. Zástavní právo však zaniklo v důsledku přechodu vlastnictví nemovitostí na stát, což soud za daných okolností, kdy pachatel bance dlužil více než 20 milionů korun, které byly nemovitostmi zajištěny, považoval za nespravedlivé a protiústavní, a proto příslušené ustanovení zákona o majetku České republiky zrušil.

Veřejné právo

Prováděcí předpisy ke stavebnímu zákonu

V souvislosti s nabytím účinnosti velké části nového stavebního zákona 1. 7. 2024 došlo k vydání prováděcích předpisů – vyhlášky o požadavcích na výstavbu (č. 146/2024 Sb.), vyhlášky o provedení některých ustanovení stavebního zákona (č. 149/2024 Sb.) a vyhlášky o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu (č. 157/2024 Sb.).

Mimořádné odpuštění penále z pojistném na zdravotním pojištění

Dne 1. 7. 2024 vstoupí v účinnost zákon č. 152/2024 Sb., o mimořádném odpuštění penále z pojistného na veřejném zdravotním pojištění a exekučních nákladů spojených s exekucí tohoto penále podle daňového řádu. Odpustit penále a exekuční náklady podle tohoto zákona bude možné, pokud k jeho vymožení byla nejpozději k 31. 12. 2023 zahájena exekuce podle daňového řádu. Podmínkou je, aby fyzická osoba písemně požádala zdravotní pojišťovnu o odpuštění penále a exekučních nákladů do 30. 11. 2024 a zároveň aby došlo k úplnému uhrazení dlužného pojistného, na které se penále a exekuční náklady vztahovaly, nejpozději do 31. 12. 2024. Drobné odchylky platí pro případ, že úhrada dlužného pojistného byla rozložena na splátky. Na právnické osoby se zákon nevztahuje.

Osobní údaje

Veřejná konzultace ke kamerovým systémům ve školách

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zahájil veřejnou konzultaci k návrhu Doporučení ke kamerovým systémům umístěným ve školách a školských zařízeních. ÚOOÚ považuje nasazení kamerového systému nejen v prostorách školy za významný zásah do práva na ochranu soukromí, a proto považuje za důležité podpořit postup škol podrobnějším popisem týkajícím se kamerových systémů. Nasazení kamerového systému ve školách ÚOOÚ připouští. Právním důvodem z hlediska ochrany osobních údajů bude zpravidla oprávněný zájem. Souhlasu subjektů údajů není třeba, navíc jako právní důvod zpracování se to v tomto případě jeví jako problematické. Definování účelu nasazení kamerového systému však může být problematičtější. Obecně přípustné je nasazení kamerového systému za účelem ochrany majetku. Problematické to však ÚOOÚ považuje za účelem bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob nebo prevence šikany, kde poukazuje na nízkou efektivitu kamerového systému. Před nasazením kamerového systému ÚOOÚ v každém případě vyžaduje provedení tzv. balančního testu, v jehož rámci správce zváží všechny varianty řešení, popř. jejich kombinace, a způsob umístění kamer (ÚOOÚ například považuje za nepřípustné jejich umístění do kabinetů či na toalety, ve třídách se pak kloní spíše k tomu, že by po dobu výuky měly zůstat vypnuté), jejich počet, režim fungování a další kritéria nastavení a přenosu údajů. Při tom všem by správce měl vzít v potaz problematiku monitorování zaměstnanců na pracovišti podle § 316 zákoníku práce.

Daně

Bezúplatné dodání tepla je předmětem DPH

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2024, C-207/23, zodpověděl předběžnou otázku položenou mu německým spolkovým finančním soudem týkající se bezúplatného dodání tepla tak, že i takovéto plnění je předmětem DPH. V daném případě šlo o posouzení situace, kdy společnost vyráběla bioplyn, která částečně používala ve své výrobě jako zdroj energie, a část přenechávala bezplatně dalším osobám. SDEU svým rozhodnutím posvětil postup správce daně, který společnosti z těchto dodávek doměřil DPH (vzhledem k bezúplatnosti určil za základ daně výši celkových vynaložených nákladů) s odůvodněním, že předmětem DPH je podle směrnice jakékoliv přenechání zboží bez úplaty a teplo je pro účely DPH považováno za zboží. K této problematice vydalo české Generální finanční ředitelství již v minulosti informaci, která se nyní ukázala být zcela souladná s rozhodnutím SDEU. Co se týče stanovování základu daně, SDEU uvedl, že nákladová cena by měla odrážet veškeré relevantní skutečnosti a zahrnovat i nepřímé náklady tak, aby se co nejvíce přiblížila ceně kupní.

Posuzování stálé provozovny pro účely DPH

V rozsudku ze dne 13. 6. 2024, C-533/22 (SC Adient Ltd & Co. KG), SDEU potvrdil závěry již v minulosti judikované, že totiž pro otázku tzv. pasivní provozovny (tj. provozovny schopné přijímat služby pro účely DPH) by nemělo být rozhodující, zda poskytovatel a příjemce služeb jsou součástí jedné skupiny. SDEU uvedl, že zdanění služeb v místě stálé provozovny je výjimkou z obecného pravidla o určení místa plnění, a proto je tuto výjimku zapotřebí vykládat restriktivně a uplatnit ji pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky vybavenosti této provozovny lidskými a technologickými zdroji, které využívá poskytovatel služeb a jež musí být k dispozici příjemci služeb. Pouhá skutečnost, že příjemce a poskytovatel služby jsou součástí jedné skupiny, sama o sobě pasivní provozovnu nezakládá. Podle SDEU je třeba se přitom zaměřit na také to, zda zaměstnanci poskytovatele nejsou ve skutečnosti podřízeni příjemci služby.