Právní aktuality – prosinec 2019

Dovolujeme si Vám představit několik novinek z oblasti judikatury a legislativy, které vešly v účinnost nebo byly projednávány v několika posledních měsících. O dalších změnách Vás budeme informovat i v měsících příštích.

Změny v informační povinnosti osob podnikajících na kapitálovém trhu

S účinností od 1. 6. 2020 budou muset obchodníci s cennými papíry (kteří nejsou bankou nebo pobočkou zahraniční banky) a pobočky zahraničních poskytovatelů investičních služeb s povolením je vykonávat na území ČR předkládat podle § 5 odst. 2 vyhlášky o informačních povinnostech některých osob na kapitálovém trhu nově pouze 2 výkazy. Změnu zavádí novela vyhlášky nedávno publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 327/2019 Sb. Informační povinnost podle § 5 odst. 1 vyhlášky zůstává nezměněna. Po novelizaci se bude od dotčených subjektů vyžadovat předložení výkazu FIN (IND) 01-12 „Finanční informace“ (FINREP na individuálním základě) a OCP (ČNB) 48-04 „Organizační struktura a osoby s kvalifikovanou činností“. Ve výkazu FIN (IND) 01-12 budou subjekty uvádět údaje o své finanční pozici a přehled výnosů a nákladů a účetního zisku a dále např. doplňkové informace k rozvaze.

Porušení pravidel pro zastupování společnosti zapsaných v obchodním rejstříku

Pakliže ze společenské smlouvy vyplývá a do obchodního rejstříku bylo zapsáno, že za společnost jednají dva jednatelé, není společnost vázána smlouvou, kterou za ni uzavře jen jeden z jednatelů. Takovou smlouvou bude společnost vázána pouze pokud dodatečně na sebe účinky z takové smlouvy převezme, a to jejím dodatečným schválením bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o překročení zástupčího oprávnění. Dodatečné schválení bývá zpravidla vyhrazeno statutárnímu orgánu jako celku, ale učinit je mohou též prokuristé či k tomu zplnomocněné osoby. Za dodatečné schválení, jak dovozuje judikatura, lze považovat také případ, kdy se společnost zachová tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno, zejm. tím že začne plnit závazky z ní. V případě, že k dodatečnému schválení nedojde, bude takovou smlouvou vázán přímo jednatel, který překročil své zástupčí oprávnění a druhá strana po něm bude moci plnění požadovat, pokud prokáže, že při uzavření smlouvy byla v dobré víře, že za společnost jedná pouze jeden jednatel. Nejvyšší soud také zdůrazňuje, že je třeba odlišovat případy dodatečného schválení smlouvy a situaci, kdy ke smlouvě postupně připojí podpis všichni členové statutárního orgánu – v takovém případě bude smlouva účinná od podpisu posledního člena statutárního orgánu, jehož souhlas se s ní vyžaduje.

Z judikatury

Odporovatelnost

Nejvyšší soud (NS) dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2019, č.j. 29 ICdo 149/2017-370, že porušení požadavku náležité pečlivosti (ve vztahu k plnění přijatému od dlužníka – totiž splátky úvěru – učiněného v rámci běžného obchodního styku) nelze dovozovat z pouhého práva banky žádat od úvěrového dlužníka podklady ke zjištění jeho aktuálních majetkových poměrů i v průběhu úvěrového vztahu. Podle NS požadavku náležité pečlivosti odpovídá, přikročí-li banka k uplatnění tohoto práva bez zbytečného odkladu poté, co při běžném průběhu úvěrového vztahu banka zjistí (lhostejno jak), že zde jsou skutečnosti nasvědčující zhoršujícímu se ekonomickému stavu úvěrového dlužníka.

Formální výkon funkce jednatele s.r.o.

Nejvyšší soud uzavřel ve svém usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 844/2018, že pokud jednatel svoji funkci zastává toliko formálně (tzn. že ji ve skutečnosti nevykonává a plnění povinností statutárního orgánu bez dalšího přenechává druhému jednateli, popř. zaměstnancům společnosti, a ani nekontroluje, jak je společnost řízena a jak jsou její záležitosti spravovány), nelze zpravidla než uzavřít, že nejedná s péči řádného hospodáře.

Osvobozený prodej akcií hrazený osvobozenou výplatou dividend je zneužitím práva

Nejvyšší správní soud (NSS) vydal dne 14. 11. 2019 rozsudek (č.j. 6 Afs 376/2018-46), ve kterém uzavřel, že osvobozený prodej akcií hrazený pomocí osvobozené výplaty dividend je zneužitím práva, poněvadž taková transakce nemá jiné ekonomické zdůvodnění, než získání protiprávní daňové výhody. NSS sice uznal, že k prodeji došlo postupem v souladu se zákonem, ale získání daňové výhody způsobem úhrady kupní ceny je podle něho zneužitím práva. NSS s ohledem na to uznal způsob, jakým následně postupoval finanční úřad, když doměřil srážkovou daň dceřiné společnosti – prodávajícímu.

Správce musí zaplatit subjektu osobních údajů za únik jeho hesla

Již v loňském roce byl internetový obchod Mall.cz pokutován částkou 1 500 000 Kč za to, že řádně nezabezpečil osobní údaje svých uživatelů, vč. jejich hesel, které následně unikly a daly se po jistou dobu stáhnout z jisté webové stránky. Městský soud v Praze (MSP) jako odvolací soud nyní v rozsudku ze dne 29. 8. 2019 přiznal jednomu z poškozených, jehož osobní údaje takto unikly, částku 10 000 Kč jako odškodnění za porušení jeho práva na informační sebeurčení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 125 000 Kč jako náhradu škody za narušení soukromí. Prvoinstanční soud mu z této částky přiznal jen 10 000 Kč. MSP částku takto přiznanou potvrdil, ne však proto, že mu újma vznikla nutností měnit hesla (používal totiž uniklé heslo i pro jiné služby), ale právě po porušení jeho práva na informační sebeurčení, když se žalobce mohl sám rozhodnout, komu a jak poskytne informace ze svého soukromí. Internetový obchod Mall.cz podle svého vyjádření rozsudek MSP respektuje. Lze proto do budoucna očekávat, že i ostatní poškození by mohly uplatnit podobné nároky. Ještě více by situaci mohl v budoucnu řešit chystaný institut hromadných žalob.

Požadavky na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu

Ústavní soud (ÚS) v nálezu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 1852/2019, dospěl k závěru, že pokud je k Nejvyššímu soudu podáno dovolání odůvodněné skutečností, že jde o právní otázku v jeho judikatuře dosud neřešenou, jde o porušení práva dovolatele na soudní ochranu, když Nejvyšší soud (NS) v rozhodnutí neuvede vlastní právní posouzení dané věci a omezí se pouze na citování odborné literatury či usnesení ÚS. Názory vyslovené v odborné literatuře, mohou dle ÚS sloužit toliko jako posílení vlastních právních argumentů NS. Odkazem na usnesení ÚS pak NS může nanejvýš prokázat, že jeho výklad není, v souladu s judikaturou ÚS, protiústavní, neboť usnesení ÚS obvykle mlčí o tom, zda je určitý výklad věcně správný, a tedy je takový výklad v rukách NS.

Styk dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, v průběhu pracovního týdne

Ústavní soud (ÚS) v nálezu ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. II. PS 4189/18, rozhodl, že styk dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, i v průběhu pracovního týdne, je zásadně v jeho nejlepším zájmu. ÚS zdůrazňuje, že při rozhodování o styku dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, je třeba vycházet z pravidla, že oba rodiče by se v zásadě měli podílet stejnou měrou na péči a výchově dítěte. Řešení starostí a radostí všedního dne totiž přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte. Faktory, které je třeba zvážit, jsou zejména vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, vzdálenost jejich bydlišť od školského zařízení a míst volnočasových aktivit dítěte a podpora rodičů těchto aktivit. Ve vztahu k volnočasovým aktivitám je nicméně třeba zdůraznit, že takové aktivity by od začátku neměly být jednostranně určovány pouze rodičem, do jehož péče je dítě svěřeno, neboť je zde vedle svobody dítěte dotčena rodičovská odpovědnost obou rodičů, nejen toho, který jej má svěřeno do péče. Rozhodujícím naopak nemůže být nesouhlas rodiče, který má děti svěřeny do péče, a věk dítěte bez přihlédnutí k ostatním okolnostem. Ústavní soud si uvědomuje, že je třeba vždy zvažovat konkrétní okolnosti případu a nejlepší zájem konkrétního dítěte; odchýlení se od uvedených pravidel musí nicméně obecné soudy řádně odůvodnit.